Zamilovaný človek je anomália.

V televízii som (ešte v decembri) videla dva dokumenty, na ktoré nejde zabudnúť. A aby som isto iste nezabudla, zapisujem aj sem.

Olga Sommerová: Popelčin komplex

Autorka o dokumente: „Naše rozhovory vycházely z mytologického příběhu o Popelce, která byla kulturou patriarchátu odsouzena do pasivní pozice čekatelky na prince: ,Buď hodná, pokorná, neviditelná, přijde princ a ten tě učiní šťastnou.‘ Takhle byly zmanipulovány generace žen včetně té mojí. Zajímalo mě, jestli duch patriarchátu přetrvává ještě v generaci našich dcer, proto jsem k experimentu přizvala kromě své vrstevnice, malířky Iriny, ještě dvě mladé holky, psycholožku Michalu a novinářku Denisu."
Päť žien otvorene, úprimne a dojímavo hovorí o svojich pocitoch, životných skúsenostiach, sklamaniach. Hľadajú sebavedomie a cestu, ako odpustiť. Iným a sami sebe.

Dokument zároveň vzdáva hold Alexandre Berkovej, spisovateľke, na podnet ktorej dokument vznikol, a ktorá pol roka po natáčaní náhle zomrela. Silný a dojímavý zážitok. V archíve ČT zatiaľ nedostupný.

Jan Špáta: Láska, kterou opouštím

Český dokumentarista Ján Špáta rozpráva o svojom živote a natáčaní dokumentárnych filmov, ktorým sa venoval 40 rokov. Dokument má dva diely, podarilo sa mi zachytiť v TV len jeden. Ale ten bol krásny. Krásny spôsobom, akým Jan Špáta rozpráva o svojej práci.
Najkrajšou bola pasáž o tak všeobecne známej veci akou je zamilovanosť. Takto som nad tým ešte nikdy nepremýšľala, objavná úvaha.

"Právě, že ty zamilovaný činěj tak strašně malý promile populace, tak těm všem ostatním připadají buď směšně nebo zvláštně nebo podivně nebo úchylně, protože jako zamilovanej je člověk většinou, já nevim, dva tři měsíce a zamilovaný bývá třikrát čtyřikrát za život. Takže když se to všechno sečte, tak prostě většina lidí není zamilovaná. Takže zamilovanej člověk je anomálie. Je to taková větší anomálie než jeleni v říji. - Takže když člověk něco takového točí, musí vědět, že se vystavuje tvrdý kritice, že to bodou posuzovat kritici, kteří o lásce buď jenom slyšeli anebo ji zažili někdy v dětství a že se tam objevuje i motiv závisti. A proto se snadno napíše, že to je kýč a že to je sentimentální, protože ti lidi často vědí, že už jim nikdy dar prožít takovou lásku nebude dán. Ale láska je sentimentální. Láska je kýč.To si musíme přiznat. Ale zaplať pánbu za to, že tyhle kýče jsou."

fotky: © janspata.cz,  Česká televize