Nina

Tomáš Klus a Ráchel Skleničková. Nina. 
Album Racek.
Benefičný koncert na pomoc nevidomým Světlo pro světlušku, november 2012.

Dnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno,
já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout,
jak při každém slově přivíráš víčka
prosím, vyslyš moji zpověď,
už jsme starý na psaníčka.

Jsem bytost z vodních par,
živa jenom z tvého dechu,
já vím, že nejsi rád
a že je ti to k vzteku
chci ti všechno říct
a pak se někam schovat,
třeba pochopíš,
jak je těžké nemilovat.

Zase zrychlil se mi dech
jak maratónským běžcům,
co je to za příběh
bez lásky, bez milenců.
Nemáš slov, patrně všechna patří jiným,
prosím, proměň je s nimi
ve sny, v gesta i v činy.

A já tu zůstanu,
ztracené malířské plátno,
třeba se vrátíš
a já zas nechám se napnout,
prosím, maluj mě, tvoř k obrazu svému,
nech mě shořet, už nikdy o nás nemluv.

Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
jsi ten, kdo vchází nepozván,
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran
ačkoli nechci, jsi ve mě uschován,
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.

Až splynu se vzduchem,
nechám rozplakat nebe,
budu vším tím, co lidi k propasti svede,
budu krysařovou flétnou
a ozvěna v tvé duši,
pak ptáci tiše vzlétnou,
by nedali tušit.

Že se nebe nakloní
a zatřese světem,
tvé černé svědomí
poprvé promluví k obětem
nerovných bojů tvé sebestředné války,
srdečních nepokojů,
cos' pozoroval z dálky.

Inšpirované knihou (a divadelnou hrou) Čajka Antona Pavloviča Čechova.

Hudba a poézia zároveň. 

Dnes bratislavský koncert. Plánovaná radosť.